Na turnaj jsme jeli jako jistí finalisté. Hráli jsme uvolněně a soustředili se spíše na mimosportovní prožitky a požitky. Výsledné páté místo bylo proto příjemným překvapením.

První turnaj na antuce. Počasí tentokrát přálo, nepršelo, zato vydatně hrálo slunko. Bylo nás zase jen sedm, neboť někteří neodpovědní jedinci se různě vymlouvali, jeden na srážku s autem, druhý zase na srážku se šéfem, jeden dokonce na svatbu (a ještě ne svoji!). Výsledky však nebyly špatné, i když Budějovice zase vyhrály. Potvrdili jsme tak definitivně postup do finále a do Chlenů už můžeme jet s klidem a hrát jen pro radost, bodů je dost.

V Hradci Králové jsme v poslední době obvykle dopadali špatně. Také tentokrát to nevypadalo nijak růžově. Milan se nechal srazit na kole autem. Karel přiběhl na poslední trénink před turnajem v montérkách a výmluvou, že má moc práce. A Jarda si hned na začátku hry zrušil rameno. A to nemluvím a dalších, kteří se omluvili už předtím. Nakonec nás tedy odjelo jen sedm.  Jedinou výhodou bylo vědomí, že máme nahráno. Nakonec bylo všechno jinak. Bez zásadních potíží jsme prošli základní skupinou. To už jsme mohli skončit nehůř šestí, což se v Hradci už dlouho nepovedlo. Také semifinále jsme zvládli. To už jsme toho měli všichni plné zuby a tak finále s Budějovicemi jsme už vyhrát nedokázali.

Dlouhá cesta do Tanvaldu se vyplatila. Uhráli jsme třetí místo, když jsme bez zaváhání vyhráli skupinu. V mezikole jsme narazili na Budějovice, které nás tentokrát přesvědčivě přehrály. V posledním zápase už jsme opět lehce vyhráli a dostali se do čela celkového pořadí.

Liberec 2005

Fotky z turnaje superveteránů v Liberci, únor 2005

Z vítězného ročníku 2004 tu žádné fotky nenajdete, protože je nemám (ledaže byste nějaké dodali). Taky jsme nedostali žádné medaile, tedy v roce 2004 ne. Až po dvou letech se svaz rozkýval a medaile předal, viz zde. Naštěstí se všichni dožili...

A takhle plody našeho celoročního snažení vypadají